bezbrannost

skřesat ze sebe sníh

vytřást mátožnou němku hromadný hrob tíže naší

do noci s nohama ve svetru

noci do dna pité

záda zapřená a padající

vzpomínky na znak

do rozbřesku zvířete mezi kameny se

skřísit

vínovým polibkem  třást se

v tlícím listí dobít čekat

spoře osvětlenou slečnu

nemohoucího vládce všech stran 

nalíčit bezbarvého ponížit

v tichém těle

zašlápnout

vypustit z úst s mlhou zimnice

v uschlých říčních jehlách

otvíráš když já chci

umíráš když chci

skřesávám si rulový sníh

mezi tebou mnou čekám bledou

sílící kurvu

sladký těžký

zakopaný pane